Jméno:      
Příjmení:    
Přezdívka:   
Datum narození:
Bydliště:    
Povolání:    
Stav:   
Výška:    
Váha:   
Zájmy:   
Team:         
Motorka:   

Jiří
Bednář
BednyS
14.1. 1968
Polná
BV Transport s.r.o.
ženatý (šťastně již 17 let)
165 cm
77 kg
horské kolo, lyže, Enduro, CrossCountry, myslivost
MOTO Racing Polná
YAMAHA YZ 250 F
FANTIC Caballero 50

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Moje kariera:

S motorkami jsem začínal v roce 1978 na doma upravené JAWA 50 pionýr, poté na tu dobu zázrak vědy a techniky JAWA 90 CROSS. Jelikož se ve mně projevily sklony k soutěživosti, přihlásil jsem se v roce 1983 do ZO SVAZARMU 1. městská Jihlava a chtěl jsem závodit.
V roce 1984 první závodní sezona v terénních soutěžích motocyklů ENDURO na motocyklu SIMSON 50 a celkové druhé místo v jihomoravském kraji . Pro sezonu 1985 druhá výkonnostní třída,  motocykl  JAWA TATRAN 80 ccm, což byl tovární speciál připravený pro reprezentaci na šestidenní motocyklovou soutěž,. na kterém jsem v sezoně dokázal dojet do cíle všechny soutěže a bylo s toho celkové čtvrté místo v přeboru české republiky. To znamenalo první výkonnostní třídu  a postup do vysněného Mistrovství Československé socialistické republiky mezi naší elitu a reprezentaci. Rok 1986 mistrovství ČSSR, mototocykl JAWA TATRAN 125, celkové páté místo. Nejraději vzpomínám na slovenské soutěže,v Považskej, Brezovej pod Bradlom, kde mě opravdu stovky slovenských fanoušků vynášeli i s ,,TATRANKOU“ do kopců a tahali z bažin. Dodnes má tato slovenská motorka můj veliký obdiv. V sezoně 1987 velký mistrák a třída 250 ccm, motocykl JAWA 250 (tramvaj). Jelikož jsem v roce 1987 nastoupil po maturitě do časově náročného zaměstnání, takže jsem  netrénoval, tomu odpovídali i výsledky z velice náročných soutěží Českoskoslovenského šampionátu a celkové 14 místo.
Další kapitolou byl nástup na podzim 1987 na  ZVS do Benešova u Prahy. Dva roky jako ,,motospojka“. V září 1989 civil a než jsem se stačil s té vojny vzpamatovat, tak tady byla ,,sametová“ revoluce a úplně nové možnosti.   Na jaře 1990 nastali samozřejmě i v Československém Enduru obrovské změny, stali se dostupnější zahraniční motocykly ale hlavně se změnili vlastnické vztahy pozemků a najednou byl problém Enduro soutěž zorganizovat a najednou nebylo kde závodit. V témže roce se klasické soutěže začali nahrazovat závody tipu CROSS-COUNTRY. V roce 1991 JAWA 125 RS, pouze tři odjeté závody a nevalný konec mé závodnické kariery,  
V roce 2004 se ve mně opět probouzí ta ona vášeň s někým soupeřit. V zimě 2004/2005 začínám tvrdou zimní přípravu a po 15 letech a ve svých 37 letech kupuji ostrý motocykl  YAMAHA  WR 450, žádám o licenci a jedu v tom znovu.  Celkem se mě v sezoně 2005 daří a je z toho celkové 3. místo  SKANSKA CROSS-COUNTRY  P ČR   450 4T.
Na sezonu 2006 kupuji motocykl YAMAHA YZ 450 F a jedu celý seriál mezinárodního mistrovství české republiky v CROSS-COUNTRY P-ČR  E2 , celou sezonu se držím na průběžném třetím místě, po smůle v posledním závodě sezony se propadám až na celkové 4. místo. V tomto roce také společně s Mírou Culkou a Fandou Brožem zakládáme klub Moto Racing Polná. Daří se nám díky novým sponzorům zajistit dostatek finančních prostředků a začínáme se intenzivně věnovat výchově několika mladých nadějných jezdců. 
V roce 2007 dostává český šampionát ENDURA nového promotéra což přináší mnoho změn. CROSS-COUNTRY jednotlivců je nahrazeno závody dvoučlenných družstev.
Šampionát třídy E2  jedu na motocyklu YAMAHA WR 450 F, společně s Mírou Culkou. Díky  vyrovnanosti naší dvojice obsazujeme celkové druhé místo. V této sezoně jedu také klasické ENDURO, sestávající z osmi dvoudenních soutěží v České republice i mimo ni. V průběhu sezony se pohybuji okolo 4. místa, absencí v posledních dvou soutěžích padám na celkové sedmé místo v kategorii E2.  Na sezonu 2008 dostávám nabídku od dovozce italských závodních motocyklů značky FANTIC MOTOR , neváhám a jedu šampionát ENDURO v nejslabší třídě do 70 ccm na motocyklu téže značky. CROSS COUNTRY dvoučlenných družstev jedu opět s Mirkem Culkou v kategorii XC 3 na motocyklu YAMAHA YZ 250 F a snažím se, stejně jako před třiceti lety,  ukazovat soupeřům záda.